Zajímavosti

Několik zajímavostí  -  etiketa nošení a používání nože

     Etiketa  - již před dvěma stovkami let platila pro chování ve společnosti tato definice: "Etiketa je soubor jistých zvyků a obyčejů ve vnějším styku společenském... Původ etikety je náboženský a vyjadřuje odvislost, úctu, bázeň před tím, jemuž se prokazuje."

 někdy se nahrazuje výrazem "savoir vivre et savoir faire", tedy umět žít a umět konat.

      A hovoříme-li o etiketě nože, nožů, NEBO nositele nožů – platí slova o původu etikety … „vyjadřuje odvislost, úctu, bázeň před tím, jemuž se prokazuje“ , daleko výrazněji než v jiných souvislostech.

  O zacházení s noži, způsobu nošení nebo používání se toho napsalo již mnoho. Je však zajímavé že se nikdy nejednalo o suchou teorii, ale vždy se jednalo o osobní zkušenosti, zážitky a  praxi  v užívání nože. Zacházení s nožem je u jednotlivých druhů odlišné, myslím tím charakter použití nože – lovecké, vojenské, kuchyňské , nebo jako osobní zbraň apod.  Zvláštní kapitolou jsou pak nože používaných jako symbol rodového postavení, (jambíja), nebo jako znak  stupně společenského postavení, nebo hodnosti (důstojnické  dýky,pasovací tesáky apod.)

   Vždycky platilo, že civilizace je na takovém stupni vývoje, který jí umožňují její nástroje. Mexičtí Indiáni byli velmi vyspělí, ale neznali vozové kolo a nedovedli vyrobit ocel. Když k nim vnikli Evropané, jejich meče, kopí a šípy měly ostří z destiček sopečného skla.

     Dobrý nůž byl a dosud leckde je podmínkou pro přežití uprostřed divoké přírody.  Pro lovecké nože 19. století platily přesné předpisy. Váha čepele 170 gramů,  délka čepele 15,25 cm, nejlepší břitová ocel a správný tvar. Dobré želízko nikdo nezahodil,  když se opotřebovala rukojeť, zasadil je znova do kůže, dřeva nebo kosti. Ztráta dobrého nože bolela lovce právě tak,  jako ztráta dobrého psa.

    K dobrému noži patří spolehlivá pochva, zavěšená na opasku, ne po boku u slabin, ale spíš trochu vzadu. Při rychlém sklonění nebo pádu projede špička nože pochvou a je zle!  Proto se při zasouvání zapíná rukojeť v pochvě,  nebo se přivazuje tenkým řemínkem.

    Všechny ostré nástroje včetně nožů se nosí ostřím od těla (ale ne směrem k někomu jinému!) a špičkou k zemi. Tak se také nebezpečné nástroje podávají. Podávaný nůž drží podávající osoba za želízko tak, aby jej druhá osoba mohla vzít bezpečně za rukojeť.

    Nožům škodí vlhko a nedbalé odkládání. Nůž nepatří na zem, ani na podlahu, ani do trávy. Pokládá se na bednu, nebo se opatrně zabodne do dřeva, ale pozor na špičku. Nožem nenahrazujeme sekerku nebo kladivo, želízko se zviklá, otluče a ostří otupí. Nejlépe zakalený nůž se zničí, když se zahřeje a zchladí. Neodkládejte nůž na teplou plotnu a už vůbec jej nepoužívejte na opékání buřtů.

    V obchodech je mnoho různých nožů.  Je třeba si vybrat nůž podle svých potřeb.  Zkontrolujte, jak je nůž snýtován, želízka se nesmějí viklat. Nože s mnoha želízky, nůžkami, vrtáčky, pilníčky a pilkou jsou sice zajímavé, ale často k ničemu. Stačí jedno, ale pořádné želízko. Otvírač konzerv připojený k noži, bývá slabý a láme se. Kupte si samostatný otvírač.

    Každý špatný nůž je nebezpečný. Říká se, že nůž nepatří do ruky dětem, ale nepatří do ruky ani žádnému nešikovi. Nešikové a děti chtějí ovšem řezat a krájet a nůž si vždycky najdou. Je rozumnější jim vysvětlit, jak se to dělá, než zakazovat, aby to nedělali.

       Při řezání nevyvíjíme více síly než je nezbytně třeba.  Hlídáme,  nejsou-li v cestě konečky prstů.  Řežeme a krájíme vždy všechno od sebe a od těla, ne k sobě a proti sobě. Pozor na suky a zaražené hřebíky. Větve odřezáváme směrem jak vyrostly a ne proti němu. Chleba nebo salám krájíme na prkénku.

     Nůž není šroubovák ani kleště na otvírání beden, ani rýč na hrabání v zemi nebo vykrajování drnů.

     Nůž je třeba udržovat ostrý. Větší škody vždy natropily nože tupé než ostré.

A nezapomeň  :

·         špatně udělaný nůž z kvalitního materiálu, nebo precizně vypracovaný nůž z podřadného materiálu, v obou případech se jedná o řezný,bodný a tím i nebezpečný nástroj

·         Zasvědcenci tvrdí ( a já s nimi souhlasím) že k noži je nutné se chovat jako k nejlepšímu příteli. „vycházej s ním dobře, starej se o něj a  neubližuji mu“  pak tě nezradí.

·         I když se o nůž zraníš,  nezatracuj jej , byla to tvá nešikovnost.

·         A stále platí :   … i sebemenší nůž v ruce nepřítele je zbraň

Nože a pověra

Nože a pověra            K noži se váže mnoho pověr. Patří k osobním a často nákladným předmětům. Navíc je to důležitý nástroj, který člověk používá při jídle práci a někdy i v boji. A protože svým tvarem připomíná kříž, je v mnoha zemích i důležitým amuletem.
Mnozí farmáři jsou přesvědčeni, že nůž nesmí zůstat přes noc ležet na stole. Věří, že by následující den mohlo zemřít některé ze zvířat.
Nůž se také nemá brousit za soumraku, můžeme tím vyvolat vážné finanční i tělesné potíže.
Protože nůž je ostrý a nebezpečný, není vhodné ho dávat darem. Pokud se tak stane, obdarovaný musí okamžitě dárci na revanš věnovat nějaké peníze nebo drobnost, nemusí to být nic cenného. Vhodné je při tom vyslovit nějaké přání. Například se říkávalo:
„Ať naše láska (nebo přátelství) zůstane stále pevná i před ostřím nože.“
Když po jídle zůstane na stole ležet zkřížená vidlička s nožem, je to znamení nevyhnutelné hádky.
Pokud člověk zahlédne ďábla nebo čarodějnici, doporučuje se po nich hodit nůž, aby je zahnal. Jejich přítomnost prý poznáme podle víření vzduchu, které se blíží k domu.
Platí obecné pravidlo, že nebezpečné předměty není dobré křížit, protože jde o obdobu ukřižování, nikoli kříže, který slouží jako amulet.
Pokud nůž upadne na zem, je to znamení štěstí.
Pokud nůž upadne a zabodne se, znamená to, že přichází nějaký host.
Pokud nůž spadne a nezabodne se, můžete v budoucnosti očekávat nějakou nepříjemnost.
Nůž zabodnutý do předních dveří chrání dům před uhranutím a ďáblem.          

Nůž zabodnutý v kolébce prý chrání dítě před smůlou.